Podivné setkání
Po zamrzlém jezeře utíkali barbar a půlčík. Ostrý vítr jim vrhal do tváře závoje sněhových vloček a rozhazoval chatrné kožešiny na mohutném barbarově hrudníku. Půlčík, který svému příteli jen tak tak stačil, se krčil v malém kabátku. Kdesi za nimi v mlze zněl výhružný zvuk rolniček a štěkot psů. Hnali se až led praskal, jako by je v saních pronásledoval sám ďábel. Na barbarových zádech se pohupoval naditý pytel a cinkal drahými kovy.
,,Už nemůžu! Já už sakra nemůžu!“ volal půlčík.
,,Honem! Támhle!“ procedil skrz zuby barbar.
Před nimi se vynořila hluboká závěj na pokraji jezera a za ní les plný holých stromů. Barbar popadl svého malého přítele za límec a s výkřikem skočili do sněhu. Svět se proměnil v jednu bílou studenou šmouhu.
,,Nenávidím sníh!“ vykřikl půlčík.
,,Pssst!“
Barbar opatrně vyhlédl ven z jejich sněhové hrobky. ,,Neslyším rolničky,“ řekl.
,,Tak se mi zdá, Darwene, že tahle vloupačka se nám tak trochu vymkla z rukou…“ povzdechl si půlčík.
Darwen zachřestil kořistí: ,,Máme pytel.“
,,No to je fakt, ale málem jsme přišli o ty naše vlastní osobní, řekl bych. Já to říkal celou dobu! Nelez do měšťanského domu o Vánocích! Nic dobrého tě tam nečeká!“
Barbar se zamračil: ,,Ne, neříkal.“
,,Tak jsem si to alespoň myslel.“
,,Před nebo až potom cos řekl, pojďme do měšťanského domu, tam si žijou o Vánocích jak kanci v žitě?“
,,Prasata v žitě! Prasata! ….no dobrá, máš pravdu. Ale kdo mohl vědět, že si ten týpek najme osobní gardu? Vždyť jsou Vánoce, svátky klidu a míru.“
,,Jdeme, Falko, schováme se v lese.“
,,Schováme? V lese? A v čem, vždyť tam není ani lístek.“
,,To je jedno, musíme jít.“
,,Dobrá, dobrá, vždyť už jdu. Zatraceně.“
Vyhrabali se ze závěje a zamířili k pochmurnému zástupu spících stromů. Za chvilku se tyčily všude kolem nich a natahovaly k nim své holé větve jako nějaké děsivé spáry. Byly obrovské a jejich siluety se rýsovaly proti ocelově šedé obloze. A bylo ticho, tíživé, hluboké a mrtvolné ticho.
,,Poslyš, Darwene, co je tohle za místo?“ rozhlížel se půlčík opatrně okolo.
,,Les,“ utrousil barbar.
,,Já vím, já vím, ale nahání mi husí kůži.“
,,Mě taky.“
,,Opravdu?“
,,Ne.“
,,Ah… myslel jsem si to.“
Pomalu se postupovali kupředu.
,,Já myslím… já myslím, že bychom to měli vzít jinudy.“
,,Ne.“
,,Ne, že bych si chtěl stěžovat, je tady čerstvý vzduch a moc hezký výhled, alespoň, co se stromů týče, ale možná bychom přece jenom…“
,,Pssst!“ okřikl ho barbar a přikrčil se. Falko instinktivně přiskočil, aby kryl svému příteli záda.
,,Co se děje?“ zašeptal.
Darwen mlčel. Pak někde blízko zacinkala rolnička.
,,Tak a jsme v háji,“ pronesl půlčík.
A zase bylo ticho. Pohledy dvojice řezaly okolí na polínka, aby objevily, odkud přijde první rána.
,,Tam!“ šeptl barbar. ,,Zahlíd jsem je!“
,,Kolik?“
,,Jeden, zatím. Je v červeném.“
,,V červeném?“ opakoval nedůvěřivě Falko. ,,Vzpomínáš si, že by byl některý z těch hrdlořezů v červeném?“
,,Ne.“
,,Tak kdo je to? Jsme daleko za městem, uprostřed ničeho.“
,,Nevím. Blíží se.“
Teď už i půlčíkovy uši zachytili zvuk praskajícího sněhu.
,,Ještě dva kroky a praštím ho,“ hlesl Darwen téměř neslyšně.
,,Přesně tohle udělej,“ kývl půlčík.
Sníh znovu zapraskal… a pak znovu. Barbar vyskočil hbitě jako šelma a vrhl se mezi stromy. Mohutná paže se zvedla k úderu.
,,Hou, hou, co tak zhurta?“ uslyšel Falko hluboký hlas. Několika menšími skoky dohnal svého přítele a spatřil jej jak se s napřaženou pěstí tyčí nad obtloustlým staříkem.
,,Co… no tohle,“ vydechl půlčík a vyvalil oči. ,,Jste…? Vy jste…? Opravdu jste ten, na koho vypadáte?“
,,To bych řekl,“ usmál se stařík a samolibě si pohladil dlouhý bílý plnovous.
Falko poklepal Darwenovi na koleno. ,,To je dobrý, dej tu ruku dolů…“
Barbar ho poslechl. ,,To je ten?“
,,Říká, že jo.“
Společně se ještě jednou podívali na usmívajícího se muže a nejednou věděli, že je to opravdu on.
,,Ale…,“ zamračil se Falko. ,,Co děláte tady?“
,,Vlastně tady na někoho čekám,“ pokýval bílou hlavou stařík. ,,Neviděli jste tady někde v okolí tři děti?“
,,Ne, neviděli.“
,,Hm, mrzuté,“ zamyslel se muž v červeném.
,,Co by taky tři děti dělaly vprostřed pustého lesa? Neměl byste zkoušet spíš komíny? Shodou okolností víme o jednom moc prostorném, kudy se dá bez větších problémů dostat až…“
Náhle se znovu zvedl vítr a z dálky přinesl ozvěnu mužských hlasů. Falko sebou trhl.
,,Našli nás,“ zavrčel barbar.
,,Poslyšte,“ obrátil se Falko ke staříkovi. ,,Shodou okolností se tady kolem náhodou pohybuje jistá skupina neurvalých jedinců, kteří pronásledují dva jisté nešťastníky, takže by možná bylo lepší, kdybyste raději…“
,,Nešťastníky, říkáš?“
,,No, tak nějak,“ začervenal se půlčík.
,,Hm, hm,“ zapředl stařík pod vousy.
,,Prostě seberte ten svůj pytel a seznam a hurá nahánět děti někam kousek vedle…,“ spustil Falko.
,,Víte, napadlo mě… proč se ti nešťastnící nebrání?“
,,…tady stejně žádné děti… co-cože? Nó, třeba jsou úplně náhodou tak mírumilovní, že to nemají zapotřebí… anebo prostě přišli o všechny zbraně, když se museli tak rychle spakovat, co já vím“ zakabonil se půlčík.
,,No, snad bych mohl být nápomocen.“
,,Vy? Ale jděte! Povídám vemte pytel a seznam…“
,,Ten bych měl zkontrolovat.“
,,Klidně dvakrát! Ale teď už se…“
Červený muž sáhl do svého kabátu a vytáhl srolovaný pergamen. Pomalu jej rozbalil a četl: ,,Falko Bulva…ojojoj, ojojoj…“
,,Co?“ vyděsil se půlčík.
,,Tady toho teda je,“ pokýval hlavou stařík.
,,No tak si to někdy v klidu přečtěte, ale raději ne před spaním, ať nemáte těžké sny a teď už rychle soby a vpřed!“
Hlasy se blížily. Už bylo slyšet i psy. Darwen se přikrčil k nejbližšímu stromu a sepnul své obrovské ruce v pěsti. Falko zatahal za cíp červeného kabátu.
,,Hele, já si nedělám srandu, jasný?“
,,Darwen Dračí zub,“ nedal se vytrhnout stařík. ,,Ale, ale, ale…“
,,Darwene!“ křikl Falko. ,,Tohle je marný! Popadni ho a zdrhnem!“
Barbar si nevrle prohlídl tlouštíka od hlavy až k patě. ,,Je ho moc. Neutečem daleko,“ konstatoval suše.
,,No jo, no jo, ale nechceme mít na svědomí Vánoce, že ne?“ zamračil se půlčík.
,,Dobrá tedy,“ prohlásil muž v červeném najednou smířlivě. ,,Něco tady pro vás mám.“
,,Cože?“ nevěřil svým uším Falko. ,,Vám čtení moc nejde co?“
,,Vlastně jsou to dary třem dětem, se kterými jsem se tu měl setkat, ale zdá se, že už asi nedorazí.“
,,Nedochvilnost je až takovej hřích?“
Kde se vzal, tu se vzal, objevil se ve staříkových rukou obrovský vak.
,,Darwene! Daruji ti meč a štít, užívej je moudře a s rozvahou! A taky mocný lovecký roh, jimž zaduješ vstříc novým dnům.“
Barbar zůstal stát jako opařený, když stařík vytáhl dlouhý lesklý meč a štít se symbolem lva a podával mu je. Pak sevřel pevně rty, poklonil se a dary přijal. Meč mu padl do rukou jako ulitý a štít se jasně zaleskl v šedavém denním světle. Roh přiložil ke rtům, mocně se nadechl a-
,,Nehodláš na to troubit, že ne?“ zaškaredil se Falko. ,,Ještě jim ukaž cestu!“
,,A tobě, Falko, daruji pevný luk a lehké šípy. Užívej jich dle svého srdce! A abych nezapomněl, také kouzelný nápoj, který uzdraví i ty nejtěžší zranění.“
Teď zase půlčík zůstal stát jako zkoprnělý a hleděl na luk a šípy ve svých malých rukách. Na okamžik měl pocit, že se mu kdesi v koutku oka zaleskla…
,,Ale no, no,“ poplácal ho po rameni stařík. Pak se naklonil zpátky ke svému listu, z kapsy vytáhl dlouhý brk a provedl tři dlouhé a pečlivé škrty.
,,Támhle jsou! Na ně! My vám ukážem, holoto zlodějská!“ ozvalo se náhle z lesa.
,,To by bylo,“ usmál se stařík. ,,A poslyšte… kdyby se vás někdo ptal, jmenujete se Petr, Zuzana a Lucinka.“
,,Spolehněte se,“ hlesl Falko.
,,Nu, pořád, tolik práce a tak málo času. Sbohem, přátelé… a abych nezapomněl: Veselé Vánoce, hou, hou, hou!“ zvolal a zmizel. Nad jejich hlavami se přehnal stín a byli by přísahali, že patřil velkým saním.
Nad půlčíkem se z ničeho nic vztyčila vysoká postava a spustila výhružně:,,Tak co, vy bando nenažraná, už vás nebaví utíkat, coo?“
Falko v malých rukou pomalu napnul tětivu.
,,Tak a teď trub, Darwene…“
Té noci se sypal bílý a nádherný sníh. Každá vločka byla jako krajka, chladná, ale nádherná jako obraz hvězdy. Sníh padal na střechy, chodníky, na holé stromy i na hromádku studených těl kdesi uprostřed lesa. A v oknech domů svítily barevná světla a v každém bylo vidět nádherně zdobené vánoční stromečky. I v okně jednoho malého zapadlého sirotčince, kterému letos někdo pod stromeček nadělil starý pytel, plný cinkajících drahých kovů. A venku na náměstí lidé zpívali koledy a někde mezi nima nesmírně falešně i jeden půlčík a jeden barbar…
Partneri
