Nevím proč jsem minulou noc nemohl spát.
Přeci není tu nic čeho měl bych se bát,
zase vítr do mých vlasů bude vát.
Co je to za mrak co se mi do mysli vkrad?
Vím co je umírat, znám všechnu bolest tadytoho světa.
Mě neublíží nenávist, už vůbec ne zlá věta.
Když strach se zvolna probouzí to s rytířem je veta,
Musím odejít hned jak dozní píseň staletá.

V boji ať pojdu ať smrt mě skolí,
Vždyť strach nepatří do srdce rytíře!
Co po mě chceš Jolithe vždyť to bolí?
Ve snu viděl jsem té Černé Dámě do tváře!
Na obzoru vidím matně, modrou skvrnu a cítím krev.
A neslyším a to je špatně rytíře.

Jak voda drak se valí,
Teď už jej nezastaví nejpevnější val!
Ta síla trhá skály!
A Bůh se na to ani radši nedíval.
Vidím jak hradby hoří,
jak draci nekonečně krev tu prolévaj.
Jak hrad se smutně boří
a svoje domy lidé vodou polévaj.

Musím zůstat tím kým jsem byl!
Jako prázdnej pokoj v opušťeným domě.
Díky za to že jsem pochopil, že smrt si přijde pro mě.
Jolithe jak jsem ti teď za výstrahu vděčný.
Tuhle pevnost já však už neopustím.
Pro Královnu jsme velmi nebezpeční,
Díky za to že to vím!