Bílý vlas ve větru vlaje,
do rytmu kroků spěje,
hadí oči ledově chladné
jak jizvy v srdci vlisované.
Hvězdy se dál chvějí tmou.

Meč se v bitvě míhá
smrt tvé kroky stíhá
a jde v tvých šlépějích
jak když padá bílý sníh.
A hvězdy se zakalily tmou.

Tvé myšlenky bloudit smějí,
jizvy v srdci počítají.
Na fialové oči vzpomínají
jež vůni šeříku provázejí.
A hvězdy dál plují oblohou.

Vidíš ty zelené oči,vlasy zlaté
bílou smrtí prokleté.
Hněvem se srdce chvěje,
víckrát slavík nezapěje,
hvězdy se sklání nad tebou.

Útrapy cest a šlépěje krvavé
provází určené osudy tvé.
Beznaděj a stesk ruku v ruce
sledují tep tvého srdce,
když hvězdy září tmou.

Jak dávno ty oči zelené
hleděly na ostří kalené.
Teď tichý pláč nocí zní
a steskem srdce(slzy) zazvoní
pod noční hvězdnou oblohou.(o zlatou klenbu hvězd)

Jak dávno ty oči kouzelné
ve tváři tvé souzené,
když přání vyslovil's poslední,
zářily jak slunce polední.
Teď hvězdy spějí tmou.

Teď srdce tvé po těch očích touží,
a dřív, než se usouží
opakuj si jejich jména.
Yennefer , Ciri,jež ti připomíná
v nočním tichu píseň hvězd…

Jdeš cestou chladnou, trnitou
s černou vestou prošitou.
Přátelé ti pomohou,
když už oči nemohou
snést zářivý posměch hvězd.

Hněv se s pláčem střídá,
všude válka a černá bída.
Ani srdce elfa nezachrání,
co stane se do skonání,
jež světu určí záře hvězd.

Bílá hříva, stříbrná kopyta,
malá chýše mlhou přikrytá.
Černý kůň ve stáji stojí
a srdce se bojí
záře hvězd nad nebeskou klenbou.

Kroky zaklínače rychlé jsou
však lásce nic nenesou.
A ta strádá touhou ztýrána.
Štěstí se usměje hned zrána,
kdy hvězdy blednou.

Štěstí je plachý pták,
ať směje se, je to tak.
Jen chvíli lásce přálo,
pak smrti přenechalo
hvězdy v očích tvých.

Jeden jednorožec, srdce půl,
klisny rychlý trysk,
tři různé tepy srdce
jak jeden bijí,
když hvězdy se chvějí…

Dva různé světy a jejich paní,
slunce se sklání
na vřesových pláních
a lásku plnou přání
spatří záře hvězd.