Vítr na pláni, na kamenných schodech,
ve větru je slyšet povzdech
'Ó, Matko moudrosti,
'Ó, Otče žalu
Jak dávno se na tvé hrdosti
objevilo zrnko kalu.
Tvá krása pominula!'
A bouře hlas odvanula.

Vůně luk po pláni zavanula
mužský hlas v ní běduje:
'Ó, ty Bílá královno,
'Ó,ty Bílý pane,
dávno je tomu královno,
křičeli jste: ,Království padne!'
a nebylo útěchy žádné!'
A mlha hlas zahalila.

Vánek nad lesem, nad černými hvozdy,
moudrost a žal zrcadlí hvězdy.
Ve vánku se hlas nese:
'Co má se stát, stane se!
Bílá královna a Bílý král,
Matka moudrost a Otec žal,
Vrátili se z temné noci.'
Modlitba se nese vroucí,

Že vrátili z propastí
věčného prokletí.
Teď záře sluneční
zlaté vody projasní,
Bílá královna a Bílý král,
Matka moudrost,Otec žal.
Temný hlas ustává,
a jenom radost zůstává…