Já jdu tou smutnou krajinou a myslím asi na jinou. Jak se to mohlo stát, vždyť té první já chtěl stavět hrad.
Vše se tak rychle seběhlo, já přece nebyl nemehlo a měl ji přece rád. A ona zvolila radš pád...
Pád bolí i z malé výšky, já schovám se as do své chýšky... Před sluncem, před světem, před citem...
A tak procházím krajinou a myslím asi na jinou...
Posledný výrok
prečo mi vravia neplač ked sa mi chce plakat! prečo mi vravia nekrič ked sa mi chce kričat!prečo mi vravia but ticho ked sa mi chce rozpravat!a nakoniec mi budu vraviet dychaj ked už budem umierat! Sanusa