Rudá je krev…
A fialová tančí nám po rtech.
A naše spektra se navzájem míchají
v zrcadlech těžkých kapek…
A někdy tak trochu potají,
líbám mokré vzory na tvé kůži, co nakreslil můj dotek.
Víš kolik krásnohledů je v nás?
Rád se hráš s mými vlasy a vplétáš do nich barvu…
Která je to právě teď?
Jako duha zmírám ti v náručí za krátký čas
a jako peřinu kousek oblaků si z nebe servu…
Líbej mně ještě chvíli tady a teď.

Ty víš…
Já taky vím, kde skřítci skryli poklady
do Dagdových kotlů…
Vím, kde Bifrost má své základy
a kolik barev třeba na křidílka motýlů…
Jsme posedlí hrou s pastelkama citů
a paletou snů…
Jsme taky příležitostni milenci.
A proč taky ne?
Tančit nazí ve vlastním šerosvitu
a vkládat si duhu do svých dnů…
Jako kapky proti slunci.
Chceš mě jěšte, ne?

Jsme vyvolávači duhy pod dešťovým okapem…
Pod tím děravým kam chodíme se líbat…