Déšť padá
do dlání žebráka s tváří Dia.
Jeho vlasy - taky sivé..
Mnoha cest ten zvlhlý znak
půjčí muži boha krásu…
Blesk jest jeho němý kat.

Hromy jsou symfonie.
Je v nich síla, je v nich víra.
Jsou to chaotické arytmie,
které chrlí neviditelně lesklý drak.
A mají tvar velrybých ocasů.

Pára co dýchá, tajně žije.
Chvěje se chladem melodie,
kderá chvíli jako žena, jindy hlasem vlka vyje…
Zmámí na smrt lidský vrak,
když plachty duše podlehnou skáze nečasu.
Když pohasne i vnitřní zrak…

Bouře je…

Smrt i síla.
Život, láska, kapky, voda.
Plná žíla.
Clivost, vráska, matka, škoda.

Polibek a energie.
Slast, vzdech, prudkost, žena.
Spěch a nostalgie.
Strach, dech, krutost, pěna.

Bouře je beztvará a přece vrytá do tvárů…
Sychravá, přece bodem varu…

Bouře je podsvětím runy hagalaz…