Solamnijští rytíři objevili mladého muže během okupace chrámu. Byl ukrytý v jednom z nižších úrovní chrámu. Otec zanechal syna pod ochranou velkých jednotek drakoniánů vedených devíti svými nejlepšími poručíky. Během zuřivé bitvy, která nastala odmítl mladý muž milost a zajetí. Bojoval velmi statečně s obdivuhodnou zručností a znalostí taktiky boje. Zabil pět solamnijských, než byl konečně přemožen.

Po svém zajetí neponechal svůj původ v tajnosti. Ariakan se hrdě hlásil ke svým rodičům. Přestože rytíři Ariakanovi nevěřili, byli zaujati jeho schopnostmi, odvahou a inteligencí. Pravda, že Ariakana strážila tak velká jednotka drakoniánů, usvědčovala rytíře v tom, že se jedná o někoho, o koho se Dračí císař Ariakus velmi zajímal. Rytíři odvezli Ariakana do Věže Nejvyššího kněze, kde ho vyslýchali. Ověřili si jeho příběh a zjistili, jak cenného vězně jim válečná štěstěna zavála do rukou. Ariakan zůstal vězněm rytířstva po šest let. Během této doby se Ariakan naučil vše co mohl o struktuře, organizaci a mentalitě Solamnijských rytířů. Mladý, hezký a okouzlující Ariakan se stal oblíbeným a uznávaným mezi rytíři. Rytíři ho samozřejmě seznamovali se Zákonem a Instrukcí, věříc, že pokud bude takto studovat pochopí mladý muž chyby, kterých se dopustil během své cesty životem. Chyba, bohužel, byla na straně rytířstva. Ariakan studoval rytířstvo tak jako válečník studuje svého protivníka. Jen chvíli mu trvalo než přišel na to co má říkat, aby mu rytíři uvěřili, aby sám sebe rehabilitoval. Po dvou letech mohl opustit Věž Nejvyššího kněze, ale požádal rytíře, zda by mohl v této solamnijské pevnosti zůstat a dokončit svá studia. Jeho žádost byla šťastně schválena.

Vypráví se, že rytíři nakonec Ariakanovi nabídli vstup do řádu. Nyní každý takovéto nařčení odmítá, ale starší rytíři zůstávají nápadně potichu ohledně tohoto tématu. Nakonec po šesti letech, když se dozvěděl vše co potřeboval Ariakan odešel.

Mnoho rytířů lítostivě sledovalo jeho odchod, pro ně byl Ariakan šarmantním společníkem, výborným studentem, excelentním válečníkem. Až když odešel uvědomili si rytíři, že nikdy nepřísahal věrnost, nikdy nenabídl spojenectví. Ariakanovi bylo asi dvacetpět let, když vyrazil z Věže Nejvyššího kněze na Solamnijské pláně. Jel eskortován skupinou rytířů odvelených do jiných částí Solamnie, brzy se však dokázal zbavit nechtěné společnosti. Solamnijští rytíři oddaní svým povinostem a snažíc se zbavit zemi pozůstatků Války kopí a Války Modré dámy, neměli čas naplno pátrat po zmizelém válečníkovi. Ariakan je navedl k tomu, aby si mysleli, že se stal žoldákem, který nabízí svůj meč, aby si vydělal na živobytí.

Jenže Ariakan se nechtěl stát žoldákem. Své znalosti zužitkoval, když se vyhnul rytířským hlídkám a vstoupil do zakázaných hor Neraky. Brzy ztratil cestu. Zmrzlý a vyhladovělý by bez pomoci brzy zemřel. Upadl na sněhu a se svým posledním dechem vypustil i prosbu ke své matce Zeboim o pomoc. Ještě ani nedokončil svojí prosbu a zahlédl cestu vyšlapanou ve sněhu. Z posledních sil vstal a po cestě doklopýtal až k jeskyni. V té našel nejen úkryt před vánicí, ale i jídlo a dřevo na oheň. Najedl se a vyčerpán usnul. Když se probudil našel u ohně sedícího válečníka v zářivé, černé zbroji. Ariakanovi se člověk zdál známý, dokonce si chvilku myslel, že je to jeho mrtvý otec. Válečník Ariakana pobídl, aby mu vyprávěl o svých znalostech. Ariakan s respektem mluvil o disciplíně a výcviku Solamnijských rytířů. Vysvětlil jak dosáhli vítězství nad vojskami temnoty skrze jejich oddanost dobru.

'My jsem naším největším nepřítelem,' řekl temnému válečníku ' každý velitel v naší armádě se snažil získat největší moc pouze pro sebe. Naši postrádali disciplínu, protože jejich velitelé postrádali disciplínu. Naši vojáci neměli respekt ke svým velitelům. Naši velitelé nerespektovali jeden druhého. Solamnijští to jednoduše komentují, že se zlo vždy obrací samo na sebe a prohlašují to za samotný projev zla. Tento chaos nám musí vždy přinést porážku!'
Temný válečník potom chtěl vědět co chce proti tomu Araiakan dělat. Ariakan na chvíli stratil sebejistotu. Nakonec se však rozhovořil o svém snu - svaté misi, která se může stát jeho celoživotním dílem. Chtěl zformovat rytířský řád, který bude protivníkem případně nástupcem Solamnijských rytířů jako dominantní síla na světě.

Krvavý řád je stejně jenoduchý jako Solamnijský Zákon: 'Má čest je můj život'. Krvavý řád zní: 'Podřiď se, nebo zemři'. Každý rytíř, který vstupuje do řádu odevzdá svoji duši a tělo plánu Takhisis. Všechny myšlenky na sebe jsou odstraněny či potlačeny. To samozřejmě neznamená, že žádný rytíř nesmí přemýšlet o sobě samém. Proto vznikl Kodex.

Kodex je kompletní v každém extrému a elegantní v detailech. Striktní a neměná Instrukce Solamnijských rytířů způsobila jejich dlouhodobý úpadek od Věku moci a jejich pokračující slabost. Přestože rytíři a vojska dobra vyhráli, jsou velmi daleko k tomu, aby přinesli řád na Ansalon!

Ariakan znal slabosti všech smrtelných stvoření, Ariakan vytvořil velmi detailní soubor zákonů věnovaných hlavně vojenským činnostem, který ale zasahuje do životů každého člena rytířstva. Je vyžadována striktní poslušnost vůči Kodexu, každý případ je ale posuzován z hlediska vlastní morálky a vyjímka z Kodexu se může naskytnout.

Rytíři ze Solamie vždy musí svolat Rytířskou radu, aby schválila změny v Instrukci. Při pozorování mnoha takových setkání si Ariakan uvědomil, že je jen ztrátou času debatovat o každém triviálním bodu a cti (třeba ustrojování koně). Kodex je stvořen tak, aby nebylo potřeba probírat každou změnu. Ariakan si také uvědomoval, že kodex musí být flexibilní vzhledem k posunu v řece času. Kodex tak může být změněn z hlediska morálky a cti.

Vyjímky z Kodexu jsou vždy posuzovány jedním z rytířů ve velitelských pozicích. Soudcem je tedy rytíř na dvanácté a vyšší úrovni, který odpovídá jen Pánovi noci. Rytíři Trnu nemůžou být soudci! Vnějším znakem soudce je ostruha, kterou mu předá přímo Pán noci. Pokud Soudce ohlásí porušení Kodexu, souzený rytíř je okamžitě potrestán. Jestliže rytíř porušil Kodex, porušil i Krvavý řád a Vizi. Jediným možným potrestáním je smrt.

Narozdíl od Rytířu ze Solamnije mohou rytíři lhát, krást a vraždit ale jen pokud je takovýchto činů nutno k pokročení ve Vizi. Nikdy nesmí výše uvedených činů užít k osobnímu prospěchu, nebo ze ztráty sebekontroly. Rytíři Takhisis nevypalují, neplundrují dobytá místa, neboť takový čin není v souhlasu s Vizí. Neboť Vize ustanovuje řád ve světě osvobozeného od chaosu.

Popravu rytíře vykoná obhájce rytíře, pokud je přítomen, nebo rytířův velitel, pokud obhájce přítomen není. Rytíř necítí smrt jako bezpodmínečný konec, ale spíše jako postup na vyšší hodnost. Takhisis je konečným soudcem rytířova života a rytíř je Jejím temným veličenstvem odměněn, nebo potrestán. Rytíři se tak nebojí své smrti, ale hněvu své královny. Rytíři, který si přeje posouzení svého činu Soudcem musí být vyhověno. Jakmile je jeho duše doručena Takhisis uslyší svůj rozsudek.

Temná královna je známá tím, že nespravedlivě odsouzené rytíře posílá zpět, aby napravily chyby. Tito nemrtví rytíři jsou známi jako mstitelé - revenanti (Monstrous Manual Second Edition str. 302). Proto všichni Soudci se soustřeďují ve svých motlitbách a hloubají aby si byly naprosto jisti popravou rytíře.

Část Kodexu se přímo zabývá určováním sledu velení. Pokud je řád určován veliteli je snadno udržovatelný a jedná se podle něj. Ale Ariakan věděl, že rytíři snadno mohou přijít o velitele. Proto je hlavní část kodexu věnována jednání rytíře v souladu s Vizí. Pokud je komunikace mezi Rytířstvem zničena, jednotlivci znalí kompletu Vize dokážou nezávisle jednat, aby rozšiřovaly vůli rytířstva, dokud nebude komunikace a sled velení znovu fungovat. K takové situaci došlo po létě Chaosu, kdy bylo celé velení rytířstva zabito během útoku na Věž Nejvyššího kněze. Řád je tedy dále řízen i při absolutním chaosu. Ačkoliv limity příkazů nejsou nijak stanoveny, každy rytíř ví kam až může zajít při ztrátě velení takovýchto rozkazů. Pokud rytířovi činy neporuší nařízení Krvavého zákonu, Vize, jednotlivé rozkazy čí přímé příkazy, rytíř může jednat podle svobodné vůle.

Kodex je rozdělen do několika kapitol, které řídí tři hlavní řády rytířstva:

Řád Lilie rytířů Takhisis: Nezávislost přináší chaos. Podřiď se a staň se silným.
Řád Lebky rytířů Takhisis: Smrt je trpělivá. Přichází z ničeho a od nikud. Buď ve všem ostražitý a ve všem skeptický.
Řád Trnu rytířů Takhisis: Ten kdo následuje srdce, zjistí že může krvácet. Nesleduj nic jiného než vítezství.

Tyto části Kodexu vedou přímo ke specializacím rytířů a pomáhají definovat službu rytířům v novém světe, který se rozhodli vytvořit.

Na motivy informací získaných od Steela Uth-Matar Ostromeče, sepsaných Margaret Weis a Tracy Hickmanem, připravil Dalcor Mar-Seman, Lord Mečů dle cti.

Příště si popovídáme o struktuře a organizaci Řádu rytířů Takhisis, o jejich úpadku po Létu chaosu až do nynějších dnů, kdy můžeme pozorovat jejich obrození díky nové Paní noci, která je nazývána Minou.