V této krátké sondě do ságy Dragonlance Vás seznámím z historií a organizací rytířstva. Nakonec se zmíním i o tom jak hrát rytíře ze Solamnie. Vše je vypracováno podle příruček a knih, které napsal Astinus z Palantasu se svými pomocníky a tak, jak nám to podali lidé, kteří se nám svět Krynnu snaží přiblížit.

Mezitím po mnoha týdnech cesty divočinou a mnoha přestálých útrapách přistál Solamnus na ostrově Sankrist. Zraněný a nachlazený, vydal se Solamnus opět do divočiny. Nalezl holinu, kde stál kámen z černého granitu. Zde se postil a modlil k bohům dobra. Po několika dnech k němu sestoupili tři bohové - Dračí paladin, Kiri - Jolith a Habbakuk. Instruovaly Vinase, aby stvořil rytířský řád, který by přetrval po následující generace. Měl vytvořit tři oddělené řády, každý aby udržoval nejvyšší ideály jednoho z této boží trojice. Tito rytíři mohou spojit severní země se Solamnií a udržovat vizi cti a dobra Vinase Solamnuse.

Podle některých legend později Paladin Vinasovi zjevil budoucí pád rytířstva a ujistil Vinase, že rytířstvo bude existovat tak dlouho, jak dlouho bude rytířstva lidu potřeba. Další příběhy pak vypráví jak tři bohové dobra předali Vinasi Solamnusovi velké a tajné vědomosti, jež sepsali na tabulky černého granitu. Tabulky s vědomostmi jsou ale dávno ztraceny, roztroušeny po celém kontinentu.

Všechny legendy ale souhlasí s tím, že bohové změnili kámen, u kterého se Solamnus modlil na pilíř stvořený z bílého krystalu. Krystal požehnal a posvětil celou planinu a zapečetil tak dohodu mezi bohem a rytířstvem. Bohové se zavázali svou podporou dokud rytíři neopustí stezku cti. Solamnus se vrátil a založil tři řády Rytířů ze Solamnie: řád Rytířů koruny, řád Rytířů meče a konečně řád Rytířů růže.

Bedal Ostromeč sám zadržel hordu pouštních nomádů, když udržel jeden z průsmyků vedoucích do Solamnie. Jeho meč - nazývaný Ostromeč - byl vyroben trpaslíky, jeho čepel nikdy nezrezivěla a nikdy neztratila ostrost. Hrobka Bedala Ostromeče ležela v jižní části Chalkistských hor, její umístění je ale dávno zapomenuto. Legendy vyprávějí, že Bedal Ostromeč povstane a pomůže Solamnii v jejích nejhorších hodinách. O jeho pravnukovi Sturmovi se vyprávělo, že právě on je převtělením duše Bedala Ostromeče.

Sturm Ostromeč musel už jako velmi malý opustit s matkou Solamnii a rodný hrad, kde pravděpodobně zemřel rukou lůzy jeho otec. Sturm se s matkou usadil v Útěšíně, kde jeho výchovu převzali Tanis Půlelf a Flint Křesadlo, pozdější Hrdinové kopí. Pět let před začátkem Války kopí se Sturm vydal po stopách otce a získal své dědictví v historické zbroji a v meči - Ostromeči. Během války kopí patřil k hrdinům, kteří získaly Dračí královské jablko z hradu na Ledové stěně z rukou Bílého Dračího velmistra Fael - Thase. Poté byl, přes rozpory s panem Derekem z Korunní stráže, přijat mezi rytíře. Byl ustanoven Mistrem válečníkem, stejně jako pan Derek a pan Michael Mar-Kenin. Spolu vedly oddíl Solamnijských rytířů k věži Nejvyššího kněze. Při obraně Věže hrdinně zemřel v souboji s Dračím velmistrem Kitiarou Uth-Matar, se kterou měl dříve syna Steela. Život Sturma Ostromeče a jeho hrdinská, ale nesmyslná smrt vedla Velmistra pana Guntara Uth-Wistan k revizi Instrukce.

Pouze jeden rytíř však dokázal překonat zakladatele řádu ve všech rytířských ctnostech - Huma Drakomor. To on vedl skupinu hrdinů, kteří zahnaly zlé draky ze Solamnie. Největším spojencem Humy byla stříbrná dračice, která se, ve své humanoidní podobě ženy Gwynneth, tragicky zamilovala do rytíře. Během jejich poslední bitvy během třetí dračí války utržil Huma smrtelné zranění. Někdo říká, že zemřel než dopadl na zem, jiní říkají, že jeho umírání bylo dlouhé a plné bolesti. Smutní bohové povolali bouři, jež bičovala celý Ansalon. Vypráví se, že tato bouře byla nářkem bohů nad osudem a skonem hrdiny. Huma byl pohřben v hrobce tvaru stříbrného draka. Mnozí, kteří v pozdějších letech chtěly vstoupit do řádu, vykonávaly k hrobce pouť. Jak postupem času zlo získávalo nadvládu, cesta k hrobce zarostla a byla ztracena. Brzy se lidé začaly ptát, zda Huma Drakomor doopravdy žil nebo zda byl jen legendou. Místo Humova odpočinku se vytratilo z paměti lidu.

Až během Války kopí přivedla sestra Gwynneth zvaná Sylvart D´Argent část Společenstva kopí, aby jim předala znalosti výroby dračích kopí a kov, ze kterého se kopí vyráběla. Společenstvo se chtělo ujistit o tom, že Huma opravdu žil. Otevřely tedy sarkofág, kde mělo ležet tělo Humy Drakomora, sarkofág byl ale prázdný. Vzaly bohové tělo Humy k sobě, mezi hvězdy, nebo Takhisis a její chromatičtí draci ukradly tělo velkého rytíře? Původní příběh vyprávěný elfím minstrelem Quevalenem Sothem je příliš zlomkovitý a nenabízí mnoho odpovědí. Otevření sarkofágu tak jen prohloubilo nejistotu.

Solamnie, ušetřena nejhoršího, byla zaplavena stvořeními zla. Bestie se vyvalily z podzemí a pustošily zemi. Mnoho rytířů padlo v boji proti jejich největším nočním můrám. Během let takovýchto útoků postupně mizela důvěra obyvatel v Solamnijské rytíře, až nakonec důvěra úplně zmizela. Vedly se řeči jak rytíři věděli o Pohromě předem a odmítli ji odvrátit. Na těchto povídačkách bylo bohužel zrnko pravdy. Pan Soth, rytíř Růže na Dargaardské pevnosti věděl o přicházející Pohromě, ale neodvrátil ji. Soth počal ztrácet svoji čest v době, kdy se zamiloval do elfí dívky, následovnice Kněze-krále. Soth porušil jak řádové, tak i manželské sliby. Svedl dívku a těhotnou si ji odvedl na Dargaardskou pevnost. Potom pravděpodobně zavraždil svoji lidskou ženu a prohlásil, že její smrt měla přirozenou příčinu. Poté si vzal elfku za svou právoplatnou ženu a svého syna půl-elfa prohlásil za svého právoplatného dědice.

Elfka objevila Sothův zlý čin, modlila se k bohům s prosbou o vykoupení. Jako odpověď na její modlitbu, zjevili ji bohové přicházející Pohromu. Pohromu může pan Soth zastavit jen vydá-li se do Istaru a zasvětí svůj život zastavení Kněze-krále. Soth, který chtěl znovu získat svoji čest, i za cenu ztráty svého života, vyjel se svými rytíři do Istaru. Na cestě potkal skupinu elfích kněžek. Ty mu vyhrožovaly prozrazením jeho cizoložství a vraždy. Řekly taktéž panu Sothovi o údajné nevěře jeho elfí ženy.

Zoufale se snažíc ubránit své tajemství a rozčílený nevěrou jeho ženy se Soth odvrátil od svého úkolu. Hořící hora dopadla a pohřbila pyšný Istar. Soth dojel do Dargaardské pevnosti v čase, ve kterém jeho žena a syn již umíraly v plamenech, které pohltily pevnost . Soth jim ale nepomohl. Přešel na svůj hořící trůn a posadil se, trůn se stal jeho pohřební hranicí. Oheň zabil nevinné, elfí ženu i jejího syna, vinné jejich smrtí však pouze proměnil. Soth se stal nemrtvím rytířem, jeho rytíři se proměnily v kostlivé válečníky a kněžky se staly prokletými vílami banší na věky kroužícími okolo trůnu a pronikavým hlasem zjevujíc Sothovi, rytíři Černé růže, jeho zločiny a hříchy.

Takovéto nečestné činy zničily jméno rytířstva v době, kdy ho rytíři nejvíce potřebovaly. Velmi brzy se Zákon a Instrukce staly obětí posměšků. Slova se vyvinula až v nenávist. Rytíři byly zabíjeni, jejich hrady byly přepadávány a obsazovány, jejich rodiny byly masakrovány, nebo vyháněni do exilu.

Staletí hrdinství se změnilo do let panické nenávisti. Solamnijští rytíři zmizeli z dohledu. Někteří opustili stezky cti a začaly pracovat v utajení, jiní projížděli zemí pod jinými jmény pokračujíc v boji proti zlu. Jiní, kteří nemohli přijmout práci v ilegalitě opustili Solamnii a usadili se na Sankristu. Tak tomu bylo až do doby Války kopí. Pak rytíři znovu vyjeli osvobodit Solamnii. Vše začalo sněmem na Bělokameni. Pak rytíři hrdinně bránili věž Nejvyššího kněze, aby nakonec pod vedením Zlatého generála Laurany Lauralanthalasy a prvního velmistra od Pohromy pana Gunthara Uth-Wistan, osvobodili Solamnii a přinutili dračí armády kapitulovat. Vítězství to bylo velmi drahé a krvavé.

Po skončení Války kopí vstoupilo do řad rytířstva množství mladých mužů. Většina jich ale padla během války Modré dámy v roce 358. Rytíři odrazili útok Modré dračí armády a nemrtvých rytířů pana Sotha na Palantas. Z této události se již rytíři nikdy nevzpamatovali. Rytířstvo sice vstalo jako fénix z popela, ale své slávy a moci jakou mělo před pohromou již nikdy nedosáhlo.

Pan Guntar předělal celou Instrukci a zjednodušil ji pro potřeby novodobého rytířstva. Po smrti pana Guntara byl zvolen Velmistrem pan Liam Ehrling. Rytířstvo se dostalo ke své první porážce na válečném poli. V posledním roce čtvrtého věku byly poraženi Temnými rytíři Takhisis, když opětovně bránili Solamnii před dračími hordami pana Ariakana. Výkvět rytířstva včele s Čestným rytířem Tanisem Půlelfem padl na věži Nejvyššího kněze. Pár přeživších bylo na Věži uvězněno. Ti později padli během bitvy v Trhlině, když spolu s talonem dračích jezdců rytířů Takhisis pod vedením Steela Uth-Matar Ostromeče vzdorovali vojskům Otce všeho a ničeho Chaose. (pozn. překladatele - v českém překladu Draci letního žáru,nevím proč bylo jeho křestní jméno Steel přeloženo jako Ocel - copak Sturma překládali jako Bouře Ostromeč)

Vyjímkou jsou pouze Velcí rytíři a samozřejmě Velmistr. Tito rytíři jsou voleni doživotně a převyšují všechny ostatní. Samozřejmě pouze Rytíř Senior může dosáhnout těchto vysokých hodností.

Někteří starší rytíři nazývaní lordi (lord Válečník, lord Kněz a Lord Soudce) taktéž převyšují hodnostně ostatní, pokud pocházejí z převládajícího řádu.

Pochopil bych to asi takto: skupina rytířů se skládá z deseti rytířů Koruny, patnácti rytířů Meče a pěti rytířů Růže. Mezi rytíři Koruny je lord Kněz. Této skupině pak velí lord Kněz, i kdyby by mezi rytíři Růže byl Mistr Soudce)

Nejprve hodnosti v češtině tak, jak jsem je s nejlepším svědomím přeložil a potom v originále.

Celá Instrukce, sepsaná Vinasem a jeho následovníky, se skládala ze třicetisedmi obrovských svazků. Během Války kopí rytíři zapomněli na duch Instrukce a přijímali ji jen jako nudnou sbírku zákonů. V čase obrovských ztrát však pochopily, že čest leží v každém srdci rytíře a ne ve sbírce zaprášených knih. Právě oběť Sturma, pána z Ostromeče vedla k pozdější revizi, o které jsem se již zmínil.

V době Pohromy se Instrukce skládala z třicetisedmi svazků o tři sta stránkách. Žádná osoba nebyla schopna pochopit a seznámit se s celou Instrukcí.

Po skončení Války kopí (v roce 353 AC) začala skupina rytířů jmenovaná Velmistrem panem Guntarem Uth - Wistan přepracovávat celou Instrukci. Rytíři začali probírat a zhušťovat příliš rozsáhlé sekce, které zabíraly nedůležité a vedlejší záležitosti, jako uhlazené vystupování a způsob řeči, protokoly o vedlejších úkolech atd. (např. pravidlo o správném usedání na koně a jízdě na něm zabralo padesátsedm stran).

Cílem pana Guntara bylo aby se rytíři snažili napodobit zakladatele řádu a ne aby následovaly zastaralý soubor pravidel.

Nový Velmistr začal dělat změny v rytířstvu dříve, než byl celý jeho projekt přepracování Instrukce dokončen. V roce 382 AC přijal první dva rytíře, kteří rodem nepocházely ze Solamnie (Jednalo se o Sturma a Tanina Majere, syny Hrdinů kopí Tiky a Karamona Majerových). Podle staré Instrukce tento precedent nebyl možný z důvodu nejasných termínů v přijímání nových členů.

Bohužel se pan Guntar Uth - Wistan nedožil dokončení své reformy rytířstva. Krátce po jeho odchodu na odpočinek odhalil jeho chráněnec sir Liam Ehrling novou Instrukci a byl zvolen Velmistrem. Prvním právoplatně zvoleným Velmistrem od Pohromy (pan Guntar byl zvolen v době, kdy rytířstvo nemělo plné stavy).

Řád rytířů Koruny je také poslušen všem utlačovaným, kteří trpí pod jařmem zla a všem panovníkům, schváleným dekretem Velké rady, jež jsou hodny ochrany a oddanosti řádu. Seznam schválených panovníků je nazýván Soupisem Oddanosti.

Poslušnost je odrazem oddanosti. Rytíř Koruny musí být bezpodmínečně oddán těm, kteří jsou uvedeni na Soupisu Oddanosti. Po druhé pohromě vydal řád Instrukci vedoucí k rozpoznání vládců hodných cti uvedení na Soupis Oddanosti. Rytíř těmto vládcům není bezvýhradně poslušen, ale přísahá jim věrnost.

Odpovědnost rytíře obsahuje odvádění přijmu ze statků, pomáhání ostatním rytířům a služba národům uvedených na Soupisu Oddanosti.

Odvaha znamená připravenost zemřít se ctí v boji za dobro, postavení se zlu beze strachu, bránění cti rytířstva nebo druha a ochraňování slabých a bezbranných.

Silný duch je pramen, ze kterého rytíř čerpá hrdinství a kuráž. Rytíři Meče nesmějí hromadit bohatství, veškeré bohatství předají rytířstvu (mimo peněz nutných k zabezpečení života a popř. budoucí stavbě tvrze). Denně musejí vzdávat hold Kiri - Jolithovi a bohům Dobra. V boji vyhledávají protivníky, kteří se oddali zlu. Rytíři řádu Meče nikdy nesmí zneužít svého postavení pro nesprávné příčiny.

Podle staré Instrukce rytíř nikdy nesměl opustit boj se zlým protivníkem, nehledě na jeho sílu. Revidovaná Instrukce nyní určuje hodnotu opatrnosti a povoluje přežití rytíře, aby mohl pokračovat v boji proti Zlu další den.

Podle revidované přísahy moudrost říká. 'je možno přežít, aby mohl nadále býti veden boj za větší dobro'. Kapitulace pak může vést k útěku nebo jednání, díky kterému potom můžeme dosáhnout většího Dobra.

Právo je srdcem Instrukce a duše rytířů Růže. Vykonávání práva na komkoliv - monstru, osobě či bohu je čest rytířů Růže. Stejně jako řád paladinů i rytíři Růže nesmějí shromažďovat bohatství, musejí šířit vůli a vliv Dračího paladina a ostatních bohů Dobré strany Pantheonu. Moudrostí určuje rytíř zda je, či není v právu a zda pro právo pracuje.