Jack the Ripper aneb posledné běhně...

"Tlukot srdce, dokážeš jej vyslyšet?
Ve jménu Otce... Chtělas jeho děti pokoušet?
A co ten křížek na krku, nač ti je, ty couro?
Vždyť přestalas už věrit, jakpak je to dlouho?
Kříž svatý i Bůh - to všechno je ti k smíchu.
Ale nevysměješ mně, mou ocel - moji pýchu.
Ne, teď pozdě je doufat v sílu modlitby
a čekat, že zmiznu zpátky do černé tmy.
Víš, v téhle úzké uličce se ti můžu svěřit:
jsem prokletý a Jemu dávno nechci věřit.
V mých očích svítí pentagram, co vztáhnul stín i na tebe.
Takže v tom, že se oba odvracíme k herezi se asi zrzko shodneme...
Proč hledíš tak vyděšene, vždyť mělas i horší štamgasty.
Kdo chtěl zajít někam bokem - já anebo ty?
To tys to chtěla hezky u stěny...
Nedbalas na prstenec měsíce - je červený.
Ach vy lidi, už neznáte stará znamení.
Já však umím spojit dávná i budoucí vědění.
Co ta slza, krystal na tvém líci?
Kolik myslíš, že jich bude téci pro pouhou poběhlici?
Ach ano, a můžeš taky hezky nahlas křičet.
Já jediný tě budu slyšet...
Takové jako ty se nikdy nikdo nezastane,
jenom zašlou oznámení tvé staré zeschlé mámě...
Jen šeptej, sténej, že jsem krutý šílenec,
vždyť po chvíli běhno zjistíš, jak ďábelský jsem milenec.
Ach ano, já přicházím z pekel, z druhé strany ráje.
A mám rád chuť sladké krve do horkého čaje.
A mým osudem je v soudním dnu proměnit se v prách.
Nejsem zrovna Ďábel, jen jeho oblíbenej vrah.
Jak krásně září ocel políbená měsícem,
cítíš její chlad, pak nezáleží na ničem...
Cítíš také horko, kterým pálí děs.
Taks to správně pochopila, zemřeš děvče dnes...
Já si ještě počkám až na konec světa.
Budu trpět taky, k čertu když jsem sketa!
Pak proměním se v prách a rozplynu se v nicotě.
Pozbydu své schopnosti a pokloním se temnotě...
To je ale daleko a ty jsi teď a tady.
Zavři hezky oči a nech polaskat své vnady.
Budeš poslední, které krev smyje anglický ranný déšť...
V mlze najdou tvoje cáry - chtěla jsi mně svést.
A Londýn naposled probudí se do děsivého bití zvonů.
Teď pro generace zmizí legenda, však někde objeví se znovu..."