Bludička

Vznáším se.
Přízrak.
Holka z jinýho těsta.
Pomalu.
Plíživě.
Tam kde byl vřes.
Vyrostla města.
V falešných světlech zářící noci.
Tančím a miluji.
Utíkám.
Jsem v její moci.
Tančí a tančí podrážky mých bot.
Po lesklých podlahách.
Po nočních chodnících.
V rytmu břeskně znějících not.
Žiju jen odrazem nočního smíchu.
Mizím a blednu.
Ztrácím se.
V ospalém ranním tichu.
Ráno ulicí klapu a stává se mým zvykem.
Vrávorat.
Šedivět.
Zdravit den vztyčeným prostředníkem.
Já prostě nesnáším lezavá rána.
Zlá a chladná.
Krutá.
Jak nevlastní máma.
Ráno je zabiják vířících bludiček.
Nůž výčitek.
Bodá.
Do mlžných dušiček.
Noc trhá zdi a ráno je staví.
Bez malty.
Bez cihel.
Ráno levý jsou pravý.
Ráno je drsný a na mně jde spaní.
Je jedno kde…
A s kým….
Stačí jen cituplný lhaní.
Chci usínat na polštáři lichotek.
Sen.
Špína.
Oltář ze ztracených kalhotek.