Když v Praze otvírali novou prodejnu úspěšného obchodu Černý rytíř, sháněli pomocníky pro vedení a spolupráci na řadě her. Ozval jsem se i já, ovšem Ivan hledal pomocníky jen pro D&D 3rd Edition, který rozhodně není mým oblíbeným systémem. V té době jsem se konečně domluvil i se Sylvaenem na společném hraní. A když jsem při jednom z mnoha setkání v pražském baru Nosferatu přišel s tím, že Černý rytíř nabízí prostory a materiály k Open gamingu, začali jsem o hraní ve velkém vážně uvažovat. Mezitím jsme rozjeli i tři další projekty, máme vlastní webovou stránku: www.czechdm.com, chystáme projekt ve spolupráci s Dragonlance Nexus a vyvíjíme Campaign Setting pro licenci D20. Náš open gaming jsme přiřadili do světa Forgotten Realms, do Cormyrského království a připravili si dopředu základy pro zajímavé tažení.
No a 17.10. 2004 jsme konečně byli připraveni. Ráno jsem se vypravil za bráchou, a společně (zase si vzal jenom jedny kalhoty, ale tentokrát se déšť nekonal) jsme vyrazili na Florenc, kde jsme měli sraz se zbytkem týmu Masters of Many Worlds – tedy se Sylvaenem a Wyrmem. Brácha je jen externím přidruženým členem a v našich projektech má na starosti bardy. Tam samozřejmě nikdo – po 20 minutovém telefonování se mi Sylvaen konečně ozval. Prý "za 15 minut jsme tam". Takže jsme čekali dalších dvacet. No nakonec jsem vlezli do herny a začali připravovat hudební doprovod a občerstvení (svině natlakovaný burčák). Pak se začaly rozdělovat úkoly a úlohy v nastávajícím dobrodružství. Což se povedlo. Nakonec jsme potřebovali vytisknout ještě několik připravených characters sheets, což se ovšem díky technické nespolupráci zařízení Černého rytíře nepovedlo – takže elfové a půlčíci nebyli, naštěstí žádný z hráčů neměl zájem. Překvapivě jsme neměli žádného hraničáře se dvěma scimitary, ani lučištníka, který by běhal po prašanu bez zanechání stop. První hráč mimo bratra nás ovšem překvapil. Kluk našeho věku přišel a s americkým akcentem pronesl: „Hello, můžu si tu zahrat?“. Ilya (typické americké jméno) je ze Seattlu a na náš Open Gaming se dostal přes stránky Wizards of the Coast. Ono se nám totiž povedlo započít hru na D&D game day – k třicátému výročí hry. Už jsme se lekli, že budeme muset všechno překládat, ovšem Ilya je velice zdatný v češtině a nakonec se nám ještě omlouval, že už ke konci nemluvil. Všem nám spadla brada a já si alespoň poopravil názor na američany. Pak už přišli lidi z Czech DnD – Raist s jeho kamarádem Mirkem a Alnag (sice bez kamaráda, zato s PHB, parchant kontroloval jestli je jeho předpřipravený charakter správně vytvořený). Po nich už dorazil jen Wyrmův kamarád, jehož jméno doteď neznám a Karlos – řekl bych místní štamgast. Charaktery byly rozebráni rychle a jasně, problém nenastal – 2 trpaslíci, 2 půl elfové a tři člováci. Bratrův trpasličí bard byl jedinou výjimkou v klasických archetypech DnD.
A nastal okamžik pravdy. Musíme začít, ovšem nikomu se nechtělo, tak jsem se chopil úvodního slova já. Vyslovil jsem pár jasných pravidel: „My máme vždycky pravdu a vy nám do toho nebudete kecat“. Roleplaying začal úžasně hned na poprvé, když jsme měli při zahájení naše budoucí hrdiny roztroušené v davu. Bratr šťouchnul do vedle stojícího a on to byl Alnag, tím se překonal prvotní problém jestli budou hráči reagovat. Pak už bylo vedení hry na hráčích a my jsme jim dělali šašky při předvádění množství různých NPC a situací. Osobně si myslím, že jsme se vhodně doplňovali. Po dvou dnech ve vsi a výborně zvládnutých nákupech jsme vyrazili na cesty a kromě malého nedorozumění s hlídkou Purpurových draků, vyřešenou najetím koně do vzpurného trpaslíka, se nic zvláštního nestalo. Pak ovšem dorazili naši hrdinové k malé hospůdce podél cesty z Nového ostrohu do Orlího vrchu, umístěné pod hláskou. Naše Sebranka, tak totiž zněl název skupinky na glejtu k dobrodruhování, začínala mít strach. To, že je v Cormyru hospoda U starého elfa, je nějak nezajímalo, ani nezpanikařilo. Horší bylo, když narazili na dvě zombie. Ale ani to je nevyvedlo tolik z konceptu, jako to, že v podzemí narazili na vysokou, elfovi podobnou postavu s modrým kloboučkem. Ghůl Annun okusující nožku nešťastného goblina odvahu hráčům trochu sebral, nakonec však byl rozsekán na ty nejmenší kousíčky (toto, vážení čitatelia, je čistý výmysel. V skutočnosti sa pravidelne sprchujem a dobrého goblina som nejedol už celé roky, takže mám od ghoula naozaj ďaleko - Annun, mlsne okusujúc koboldiu nôžku). Pak už se kromě neschopnosti našich zlodějů (následky si odnesli sami, výsledky ostatní) nic zvláštního nepřihodilo a byl čas opustit hernu a vyrazit domů.
A pro nás to znamená další práci do příště, o které se i díky dobrotě našeho ghůla, tedy hostinského, dozvíte i vy, neboť Hospoda U starého elfa je internacionální a jak jí se Sylvaenem rádi nazýváme, dokonce „bratrská“ stránka.
S pozdravem dobré chuti se s vámi loučí Dalcor.