Jak na figurky

Článok zverejnený 02.03.2007, autor: Dalcor (Dragonlance.Dalcor[zavinac]seznam.cz)

Výběr figurek

Na světě jsou celé řady figurkářských firem produkující stovky až tisíce figurek. V prvé řadě si musíte určit, jaké jsou vaše finanční možnosti a na co budete figurku potřebovat s přihlédnutím také k vašim modelářským dovednostem.

Chcete-li figurky na hraní RPG her, budou vám většinou stačit figurky DnD miniatures nebo Dreamblade, které jsou barvené. Ty tedy vynechám.

Nejčastěji používané figurky jsou ty, které jsou určené k wargamingovým hrám. Nejedná se o nic levného, ale přeci jenom je tady rozumnější poměr cena/výkon než u speciálních modelářských figurek, které dělá třeba firma Andrea Miniatures. Pak je tu otázka měřítka – wargamingové figurky jako jsou ty od Citadel Miniatures – tedy Games Workshop – jsou dělané v palcovém měřítku, figurky Rackhamu jsou o něco větší. Modelářské figurky se vyrábí v měřítcích 1/72, 1/48, 1/35. Vyloženě figurkářská měřítka jsou pak 54mm (což je +/- 1/32) , dále 120mm a 1/16. Vyjmenovat všechny výrobce figurek by bylo mimořádně náročné. Figurky najdete v mnoha variantách, počínaje fantasy, sci-fi, historickými od dob antiky, přes středověk, napoleonské války až po válku v Iráku.

Máte figurku. Co s ní?

Máte figurku. Co všechno s ní budete chtít dělat? Jestliže slouží jenom na hraní, nemá cenu používat toliko složité modelářské techniky, protože se barva sloupe. Pokud ji máte na výstavku reprezentující vaše dovednosti nebo váš hřbitov RPG postav, je třeba ještě před začátkem stavby popřemýšlet o tom, jakým způsobem figurky vyvedete, zda ji umístíte na podstavec, nebo zda vyrobíte nějakou tu diorámu. Tomu musíte přizpůsobit stavbu i barvení. Představte si, že by jste udělali figurku, kterou zasadíte do pouštního prostředí a tu celou zablátili.

Příprava materiálů

Než začnete figurkařit, je třeba si připravit materiály, nářadí a nastudovat nějakou tu teorii. Tento článek by neměl být jediným, který studujete. Já sám jsem pokročilý začátečník, mám za sebou pár desítek figurek, ale čas ani trpělivost na pořádné figurkaření nemám! Tudíž studujte – po webu se povaluje spousta návodů (Model Forum), vychází časopisy jako Modelář a knihy, například od nakladatelství Osprey. Games Workshop má i vlastní příručku: How to Paint Citadel Miniatures. Nyní si řekněme, co budete vlastně potřebovat:

Barvy

Jako začátečníky tu nebudu obtěžovat s enamely a rovnou přejdeme k akrylovkám, tedy vodou ředitelným barvám. Vybrat ty správné je chaos. Je to otázka spíše citu a zvyku, než nějaké oblíbené značky. Klasické modelářské akrylové barvy (Agama, Gunze Sangyo, Revell) bývají často řídké a určené k airbrushingu – tedy k nástřiku stříkací pistolí. Osobně používám mix figurkářských barev Vallejo (dělají i sady barev pro leteckou techniku a bojovou techniku – stejné odstíny, jiné názvy) a samozřejmě Citadel Miniatures. K nim používám řadu jiných barev, včetně modelářských akrylovek. Důležité jsou spreje na podkladové barvy – Citadel dělá černý a bílý sprej. Doplňovat je můžeme o spreje Tamiya, které jsem ozkoušel. Nepoužívejte autoemailové spreje – jsou hrubé a zanášejí detaily! Je třeba zmínit používání různých pigmentů (rez, bahno), které umožňují dělat zaprášení či zareznutí na figurkách. A v poslední řadě pak laky.

Než barvu otevřete, důkladně ji protřepejte, rozklepete usazený pigment. Kdysi jsem četl i doporučení dávat do barev skleněné nebarvené korálky. Před otevřením a před zavřením vždy důkladně otřete víčko a veškeré styčné plochy. Nelitujte ztráty barvy. Pořád lepší trocha setřené barvy, než vyschnutí celé nádobky. Kde vám to prostor dovolí, míchejte barvu špejlí, dokud nedojde k jejímu rovnoměrné konzistenci. Akrylovky tímto trpí opravdu málo. Barvu ze špejle otřete na paletu nebo do víčka. Pokud barva vyžaduje ředění, vždy barvu řeďte či míchejte na paletě či víčku, nikdy ne v nádobce s barvou! Jestli máte ve víčku dostatečné množství barvy, používejte barvu jen z víčka, ne ze samotné barvy.

Štětce

K barvení potřebujeme množství štětců – štětce na barvení, tupování, drybrush, detaily, pigmenty...

Měli byste mít sadu minimálně 2 štětců velikostí 5/0, 3/0, 0, 1, 2 na základní barvení. Čím více, tím lépe. Na tupování se hodí zastřihnutý nový kulatý štětec (tupování je barvení, ne nanášení barvy tahem, ale tečkováním). Na drybrush používám zastřihnuté staré štětce stejných velikostí jako pro normální barvení. Dochází k superrychlému ničení! Otázka nákupu štětců – „pětinulka“ stojí od 60 do 200 kč v závislosti na druhu použitých „chlupů“ a koupit se dají buď v modelářských prodejnách, nebo ve specializovaných papírnictvích, kde je malířské náčiní – příkladem budiž velké papírnictví v Praze na Lazarské ulici. Osobně mám výborné zkušenosti se štětci Revell, Tamiya a Italeri. Nakoupit lze třeba v online obchodě Artur Model Centrum. V papírnictví v v Lazarské ulici mají štětce Rothmarder.

Po každém použití štětce vždy pečlivě vyperte a vytřete do sucha. Pokud možno se snažte, když děláte více odstínů, nepoužít jeden štětec na tmavý odstín a v zápětí na světlý. A na bílou doporučuji si vyhradit samostatný štětec, ale to já taky nedělám, jen doporučuji!

Lepidla

Každý materiál vyžaduje jiné lepidlo. Pro lepení plastů nezbývá než doporučit modelářské lepidlo Revell Contacta v lahvičce s jehlou! Prosím, používejte lepidla na plast, která se nanáší jehlou – plasty se lepí leptáním povrchu a jen s jehlou dosáhnete toho, že si málokdy naleptáte i nechtěný povrch modelu. Lepidla s jehlou samozřejmě nabízí levněji i český výrobce AGAMA. K lepení bílého kovu využijte buď lepidla Citadel nebo tzv. sekundových lepidel. POZOR. Sekundová lepidla jsou na kyanoakrylátové bázi. Nemusím vám vysvětlovat, že kyanid je prudký jed, že? A důkladně lepí i kůži!

Příprava figurek

Pokud máte plastové díly v rámečku, tak je nevylamujte, ale vyřezávejte (nůžtičky z manikůry, malé štípačky). Zabruste vše, co na figurce nemá co dělat – licí kanálky, místa, kde je spárovaná forma, otřepy atd. Pak hoďte figurku do vody s jarem, nebo jiným odmašťovadlem (u figurek z bílého kovu, u plastových to není nutné) a očistěte ji kartáčkem na zuby. Tím figurku odmastíte a jste připraveni na barvení. Pozor při broušení – bílý kov je hodně měkký, takže dávejte pozor – osobně nejčastěji používám jehlový kulatý, půlkulatý a trojhranný pilník.

Máte-li figurky z více dílů, dejte pozor, aby jste ji neslepili tak, že byste se k některým detailům nedostali. Nejlepší je složit pouze torzo figurky, bez hlavy, kolikrát i rukou. Ty si můžete připravit a předbarvit v rámečku a nalepte je na předpřipravený model před závěrečným stínováním a patinováním. Platí to jak pro plastové, tak i železné figurky!

Podkladová barva - Basecoat

Dále je třeba se rozhodnout, zda budete aplikovat basecoat - podkladovou barvu. Pro začátky doporučuji černý sprej Citadel Miniatures. Ke stříkání používejte dobře ventilovanou místnost. POZOR - ne v pokojíčku/bytě, rozptyl aerosolu je dost velký. Vyzkoušejte si jakou vrstvu a z jaké vzdálenosti. Já stříkám krátkými dávkami z různých směrů, ne souvisle - dělá se silná vrstva, která stéká. Opakuji, nepoužívejte spreyerské či autoemailové náčiní – je hustší a dělá silnou vrstvu laku. A proč černou? Barvy jsou tmavší, než když je podkladem bílá, navíc si tím vystínujete místa, kam nedosáhnete štětcem, nebo na která zapomenete. Basecoat určitě doporučuji aplikovat.

Barvení

Připomenu jen základní zásady:
Doporučuji nejméně tři různé štětce:Na štětci by jste měli mít vždy jen tolik barvy, kolik potřebujete. Pozor, někdy potřebujete, aby barva někam zatekla, pak použijte menší štětec s kapkou na hrotu a trošku naředěnější barvou.

Co se týče práce s odstíny – existuje spousta různých mechanik a já dělám figurky krátce, abych věděl všechno. Osobně aplikuji tmavý odstín do tmavých míst, pak dám sytý drybrush s odstínem, jaký si plánuji, že by měl být a pak různě zesvětluji světlejšími odstíny hrany a záhyby. V zásadě aplikujeme od nejtmavšího k nesvětlejšímu odstínu, ovšem musíme počítat i s tím, že některá místa je lepší barvit první a poslední. Hlavy figurek barvím zcela nezávisle na zbytku figurky – je jedno, jestli si nejdřív uděláte tělo a pak hlavu nebo naopak.

Některé techniky

Blending – zesvětlování nejvíce nasvíceného místa. To se postupně dělá světlejším a světlejším odstínem s plynulým přechodem (tupování, stříkací pistole)

Wash – jedná o využití velice naředěné barvy, která vlastně tzv. nenese. V podstatě je to obarvená voda. „Vošem“ se dělá zašpinění a zaprášení, i případné stínování. Barva zateče do spár nebo záhybů, z jiných míst se barva setře uchošťouchy. Dají se na to použít i tempery či vodovky rozmíchané s vodou a jarem. Může se vám zdát, že se jedná o jednoduchou techniku, ale nevěřte tomu! Wash používám na stínování třeba plášťů. Na začátku použiji odstín, ve kterém to chci mít, přes ten nanesu hodně tmavý wash, který buď můžu a nebo nemusím setřít. Přes wash pak použiji několik odstínů suchoštětcování.

Drybrushing – štětec je vytřen skoro do sucha (použivám vyčmárávání štětce na novinách) a pak se velice pozorně přejíždí na místa, která na modelu jsou světlejší – různé hrany, vnější záhyby pláště, kapsičky, mošna. Používá se i bílá, či hodně světlá (bledá) barva, aby byl vidět kontrast – jde o zvyk a o to, jak moc světlé odstíny se vám budou líbit. Na hnědou a případně i na pleť používám bleached bone, na zelenou Humbrol 120 nebo Dark Angels Green + Skull White. Všechno se časem pochytí. Jde opravdu jen o „zašpinění“! Štětec musí být skoro suchý. Pozor na barvu, která je ve štětci u kořene, ta se špatně vytírá!

Poslední technika, která se nabízí a na jejíž jméno si momentálně nemůžu vzpomenou je linkování. Kontrasty – okolo kapes, šperků, vlasů – se obtáhnou tenoulinkou, ultratenkou linkou hodně tmavé barvy – dochází ke zvýraznění přechodu a zvětšení proložení a plastičnosti. Já to nedělám, neboť mi to přijde nepřirozené.

Závěrem dochází k tzv. patinování a sjednocení lakem. Opět závisí na vás, zda chcete nejdříve patinovat a pak lakovat, nebo zda to chcete obráceně a nebo tyto mechaniky namixovat. Patinování je tvoření závěrečného zareznutí či zašpinění a to buď washem, speciálními inkousty, či pigmenty (rez, bláto). Například na zbroje ultramariňáků bojujících v džungli můžete za pomoci kartáčku na zuby bláto nastříkat přejížděním ve vzdálenosti pár centimetrů od modelu prstem po štětinách kartáčku. Sjednocení odstínů lakem není tak jednoduché – musí se vybrat vhodný modelářský lak.

Doufám že vám tento krátký popis pomohl. Jedná se opravdu jen o hrubý nástin a já rád poprosím kolegy modeláře, aby mé postřehy doplňovali o další techniky, které používají a případně speciální nápady a náměty. Určitě jsem na spoustu věcí zapomněl. Na D20 Conu si pak můžeme udělat výstavku a soutěž o nejlepší figurku systémem líbí nelíbí.

V případě zájmu pak můžeme vytvořit seriál o modelování figurek, kde probereme další pokročilé techniky nebo třeba pracování s olejovými barvami či tvorbu podstavců a diorám. Pokud si najdu čas, vystavím zde fotoseriál, jak jsem dělal wulfena...

Doporučená četba

Jayzková úprava: Annun, Hair