Kdysi přítelem ti bylo stmívání.
Čas ubíhá, nevěsty ztýrá čekání.
Byl milosrdný k tobě ten čas.
Pán, který píše v každém z nás.

Tehdy když´s odešel hodně to bolelo.
Tehdy když´s odešel něco tu umřelo.
Hlavu plnou snů, moc jsi pryč spěchal.
Zapomněl´s na slib, mně jsi  tu nechal.

Ten den třešňovou vůní vítr teple vál.
Ve mně byla zima  já nevěděla co dál
Tak zatímco sis plnil sen, jistě hráli ti tuš.
Hanbu v mém těle, vzal na sebe jiný muž.

Tolikrát už od té doby napadl sníh a rozkvetly růže.
Tolikrát už došlo mi jak čin chlapce mění v  muže.
Lehce si zapomínal a svou krev proléval rád.
Jenže stárneš, těžkne ti krok a už nejsi mlád.

Tvé vlasy jsou řeka šedivých pramínků.
A teď vrátil ses pro krásnou vzpomínku.
Majetek, věhlas je dávno ten tam.
Zbyla bolest, nějaký vetchý krám.

Tady nehledej něhu a pochopení.
Nejsem kněz, nedávám rozhřešení.
Dávno už nečekám svou tajnou lásku.
Mé dny míjí v ozvěně dětských hlásků.

Dávno nehladím  ranní trávu nohou bosou.
Raduji se z vnuků než přijde ta s kosou.
Odešel´s sám láska byla přítěž.
Prohrál jsi bitvu, já jsem vítěz.

Obrať koně, zpátky daleká je cesta.
Poražené čeká jen jedna nevěsta.